Moji čeští rodiče se poznali v Londýně, já jsem se jim narodila v Oxfordu a většinu svého dětství jsem žila v Manchesteru. Bydleli jsme v české komunitě, a i když by se většině lidí mohlo zdát, že život v Anglii mne skvěle naučil jazyk a že jsem ho ovládala jako rodilý mluvčí, v mém případě tomu tak rozhodně nebylo.
Doma jsme mluvili zásadně česky. Po příchodu do školy, kde češtinu sice hrstka dětí díky českým rodičům ovládalo, nicméně výuka probíhala stále v angličtině, mi dělalo problém se ji správně naučit. Spoustu slov jsem měla naučené hodně díky odposlouchávání od spolužáků, a pojmy jsme si tedy dokázala zapamatovat. Ovšem s gramatikou to daleko bylo horší.
Zpět do Čech
Jakmile můj táta dostal možnost, vrátili se za jeho prací zpátky do Česka. Po pár měsících, kdy jsem o anglické slovíčko ani nezavadila, jsem většinu znalostí zapomněla. Nikdo mi tehdy neřekl, jak moc je jazyk důležitý, a to nejen při získání zaměstnání, ale i v běžném životě a komunikaci.
I přes moji jazykovou bariéru jsem se odhodlala se do Anglie během svého studijního volna vrátit. Rozhodla jsem se pro Oxford, jelikož mi jeho prostředí bylo nejbližší. Nastěhovala jsem se k laskavému staršímu manželskému páru a ve volném čase jsem s nimi chodila do divadla.
Byli jsme na odchodu, když se k nám přidal mladý muž, a začal rychle a překotně hovořit s mými přáteli, vypadalo to, jako by spolu něco domlouvali. Snažila jsem se jim porozumět a nějak se začlenit do debaty, ale bylo téměř nemožné.
Když se rozloučili, vyptávala jsem se jako malá holka, co že to bylo za člověka. Manželé mi vysvětlili, že to byl syn jejich dobrých přátel, který shodou okolností shání ubytování v Brně na celý letní semestr, protože tam jede na Erasmus. Já přece na letní semestr zpátky doma v Brně budu!
Přítel z Anglie
Daniel a já jsme se k sobě o rok později nastěhovali. Vybrali jsme si Brno a rozhodli jsme se tu oba usadit a najít si práci. Díky našemu vztahu jsem se v angličtině raketovým způsobem zlepšila a získala jistotu, kterou jsem dlouho dobu postrádala.
Mít doma člověka, pro kterého je angličtina rodný jazyk byla živná půda, která mě poté přiměla se při výběru zaměstnání podívat směrem, ve kterém bych jeho znalost patřičně zužitkovala. Ovšem postrádala jsem kvalifikaci doloženou – jak se říká – černou na bílé. Co teď?
Díky možnostem internetu se mi na mou otázku – jazykové kurzy angličtiny odpovědi dostalo ihned, stačilo se jen rozhodnout, do které školy se přihlásím. Věděla jsem, že potřebuji absolvovat přípravu na státní jazykovou zkoušku a následně i její absolvování, abych získala potřebný certifikát.
A Jazyková škola PELICAN nabízela ukázkovou hodinu zdarma. Většina jazykových kurzů v Brně nabízela lekce s větším počtem studentů, což mi úplně tak nevyhovovalo. Pelican otevíral kurzy anglického jazyka v Brně již při počtu dvou studentů, a tak jsem měla jistotu, že se mi lektor bude plně věnovat.
Později jsem díky certifikátu o jazykové zkoušce získala místo učitelky anglického jazyka v jedné z brněnských školek. Nikdy bych neřekla, že moje nejisté začátky s angličtinou se později promění v něco, co budu využívat dnes a denně.
Vděčím jazykovému kurzu za důkladnou průpravu, která mi umožnila nejen rozšířit své znalosti, ale také obohatila mne samotnou.
