Ahoj, jmenuji se… No na mém jménu doopravdy nesejde, můžete mi říkat třeba Radek *smích*. Chci se s vámi o něco podělit. Původně jsem to neplánoval nikam vypisovat, ale prožívám teď přenádhernou etapu svého života a prostě někde v hloubce duše cítím, že se o ni chci s vámi podělit.
Moje žena říká podobným citovým výlevům „sluníčkové ublinknutí si”, tak já si teď zrovna taky trochu „ublinknu”.
Co budu dělat?
Můj příběh začíná asi před pěti roky, měl jsem za sebou střední školu a spolu s ní skončil i můj ne zrovna fungující vztah. Blížil se konec léta a já ještě stále neměl žádnou práci. Na většinu pracovních pozic, které by se mi líbily, vyžadovali aktivní znalost angličtiny a tu já ze střední bohužel neměl. Upřímně jsem na hodinách anglického jazyka nedával moc pozor a úkoly jsem opisoval od spolužáků vždy před začátkem hodiny.
Rozhodl jsem se přihlásit na nějaké jazykové kurzy angličtiny. Bral jsem to jako poslední šanci, jak si rozšířit kvalifikaci a nemuset navždy pracovat jako skladník v nějakém supermarketu. Vzal jsem svoje těžce vydělané peníze a šel jsem si zaplatit jazykový kurz.
Zeptal jsem se několika svých dobrých kamarádů, co již absolvovali jazykové kurzy a shodně mi doporučili Jazykovou školu PELICAN v Brně. Kamarádi sice absolvovali jazykový kurz němčiny, ale říkal jsem si, že když je dobrá němčina, bude i angličtina. Vzhledem k tomu, že jsem v té době měnil banku a neměl aktuálně platný bankovní účet, vyrazil jsem zaplatit přímo do sídla PELICANu na Lidické.
Romantické poblouznění
Když jsem se vyšplhal do posledního patra prvorepublikového pavlačáku ocitl jsem se v prosluněných prostorách jazykové školy. V učebně, do které bylo vidět proskleným oknem, jsem spatřil pomalu vcházející studenty a jednu z dívek sedat si přímo u tohoto okna. Snad to bylo tím světlem, snad tím teplem babího léta sálajícím na mě z proskleného střešního okna, hned jsem věděl, že ta dívka je prostě nádherná.
Měla středně dlouhé zrzavé vlasy, výrazné pihy na obličeji a i když venku bylo ještě celkem teplo, tak na sobě měla dlouhý vytahaný šedý svetr, který jí sahal až kamsi na kolena. Dívka si začala vytahovat věci z baťůžku. Nedokázal jsem odolat a usadil jsem se k drobnému stolku do křesla, ze kterého bylo na dívku za oknem učebny vidět.
Snažil jsem se předstírat, že čtu časopis Kam, který tam byl odložený, ve skutečnosti jsem však po očku visel na každém jejím pohybu, sledoval jsem pomalu každé její vydechnutí. Všechno na ní bylo úžasné.
To jak vyslovovala měkce ER. To jak se hihňala vtipným poznámkám lektorky i to, jak roztomile kousala gumu od tužky, když zápolila s vyplňováním mluvnických cvičení. Během pár minut jsem měl jasno. Je to ta pravá.
Každý normální člověk by si na tu holku počkal po skončení výuky před školou a oslovil ji hned. Buď by to vyšlo anebo ne. Já se ale vážně bál, že by mě odmítla. Šanci udělat první dojem má člověk jenom jednou v životě a já si byl jistý, že pokud by mě odmítla, ztratil bych u ní šanci docela.
Během pár minut jsem měl jasno, musím se přihlásit na ten stejný kurz němčiny jako ta dívka. Vydal jsem se na recepci PELICANu a naléhal jsem na tu přísně vypadající paní s modrými vlasy za přepážkou tak dlouho, dokud mě kromě mnou vybraného jazykového kurzu angličtiny nepřihlásila i do toho již rozeběhnutého kurzu němčiny za tou mojí vyvolenou.
I když se jednalo o kurz pro mírně pokročilé a já byl stěží začátečník. Celý další týden jsem se šprtal jako blázen a za týden jsem dorazil na kurz, tam kde seděla i moje vyvolená. Opět jí to hrozně slušelo.
Nedokázal jsem se odvážit ani k jednomu slovu. S každou další přednáškou jsem postupně sbíral odvahu a s vidinou toho, že bych už svoji vyvolenou znovu nikdy nemusel vidět, osmělil jsem se před poslední z hodin a dal jsem se s ní do řeči.
Jak to celé dopadlo?
Co z toho plyne za ponaučení? Přestaňte se bát a jděte si za svým. Pokud se vám nějaká holka líbí a prostě někde hluboko v sobě (v hlavě, břiše, srdci co já vím) cítíte, že by to mohla být ta pravá a nemáte odvahu ji oslovit, nevzdávejte se hned. Dejte sobě a možná i jí nějaký ten čas. Když na to půjdete zvolna, máte mnohem menší šanci, že tu plachou křehkou efemérní bytost nevyplašíte hned ze začátku.
Jo a choďte do školy. Většina mých známých se seznámila už na střední anebo vysoké škole. A pokud do žádné školy zrovna nechodíte anebo žádné dívky na vaší současné škole nemáte či zrovna nenacházíte tu pravou, zkuste se přihlásit na jazykové kurzy v Brně.
Do PELICANu chodí na sklonku léta většinou samé krásné dívky z výšky a obchodních akademiích a nosí fakt krátké sukně! Já měl sice tenkrát oči jenom pro tu svoji vyvolenou ve vytahaném svetru, ta vaše pravá ale může vypadat docela jinak *spiklenecký úsměv*
Klárka a já už jsme svoji druhý rok a na jaře se nám má narodit první dcerka. Žena by hrozně chtěla Eriku, prý když jsme spolu chodili na jazykový kurz němčinya poznali se tam, tak ať má na památku německé jméno.
Já jí zase říkám, že když už německé jméno, tak nějaké echt německé. Třeba Getrude, po domácku Trudy, to ale moje žena odmítá. Prý by ve škole byla za exota a všichni by její jméno komolili na štrůdl *opět smích*. Tak si to píší sem, abych ti Trudy jednou, až budeš se svými sourozenci větší, mohl vyprávět, jak sem poznal vaši matku.
