Podstatná část rostlin poskytujících omamné látky je rozšířena v tropech a subtropech, i když v některých případech jde o vyšší polohy těchto zeměpisných oblastí.
Týká se to jak „Zlatého trojúhelníku“ v oblasti Laosu, Thajska a Barmy, produkujícího rozhodující množství opia, tak i Kolumbie, Peru a Bolívie s největšími pěstitelskými plochami koky.
hemické látky obsažené v omamných drogách rostlinného původu lze rozdělit do těchto skupin:
1. Halucinogeny – tetrahydrocannabinol
2. Stimulacia CNS – kokain
3. Narkotická analgetika (opiáty) – morfin, heroin, kodein
1. Skupina halucinogenních drog
Tato skupina je charakteristická tím, že její základní účinek spočívá v kvalitativní změně vědomí (THC – tetrahydrocannabinol, mezkalin a psilocybin). Po požití těchto drog dochází často k výrazným změnám psychiky, hloubky a intenzity vnímání. Objevují se zrakové a sluchové halucinace, projevy depersonalizace, deformace času a prostoru. Bývají přítomny zvláštní vjemy barev a zvuků, zvuky mohou být např. vnímány barevně. Mohou se dostavit exatické prožitky splynutí s přírodou a vesmírem, ale i hrůzné vjemy natolik intenzivní a hodnověrné, že se jim postižená osoba snaží uniknout bez ohledu na možné zranění nebo smrt. U halucinogenů se příliš neprojevuje ani psychická ani fyzická závislost, rizikem je zde krajní nevypočítatelnost jejich efektu.
2. Skupina stimulačních drog
Některé přírodní (kokain) či syntetické (pervitin) návykové látky působí stimulačně na centrální nervovou soustavu. Po jejich požití se dostavuje euforie spolu s ústupem únavy, potřeby spánku, chuti k jídlu. Zvyšuje se představivost, aktivita, zlepšuje se sebevědomí. Při předávkování dochází až k chaotickému myšlení a agitovanosti. Stimulační drogy jsou poměrně výrazně návykové, vzniká psychická závislost, která vede k nutkavé potřebě opakovaného užívání. Na rozdíl od narkotických analgetik (opiátů) se u stimulačních drog příliš neprojevuje fyzická závislost. po různě dlouhé době nadměrného užívání (abúzu) se objevuje paranoidní, později paranoidně halucinatorní syndrom (stíha), předcházející až do tzv. toxické psychózy.
3. Skupina narkotických analgetik (opiátů)
Opiáty jsou léky původně získané z opia, z nichž nejznámější je morfin a kodein. V medicíně byly a jsou tradičně používané k tlumení silných bolestí (morfin) a tišení kašle (kodein). Později byly nahrazovány syntetickými přípravky se stejnými nebo silnějšími účinky a menším rizikem vzniku závislosti. Mezi opiáty patří řada léků, pro jejichž zacházení ve zdravotnických zařízeních platí zvláštní předpisy. Na morfin, kodein a jejich deriváty (heroin, brown) vzniká totiž poměrně rychle výrazná fyzická závislost, charakterizovaná projevy abstinenčního syndromu, tzv. opiátového typu (bolestí svalů a kloubů. pocení, slzení a průjem).
Dalším kritériem pro rozdělení drog je riziko vzniku závislosti na nich. Z tohoto hlediska je možno drogy rozdělit do dvou základních skupin:
1. Drogy měkké (drogy s akceptovatelným rizikem), mezi které zařazujeme např. kávu, tabákové výroky, alkohol a produkty konopí (marihuana, hašiš)
2. Drogy tvrdé (drogy s neakceptovaným rizikem), kam patří např. heroin, kokain, crack a pervitin. U těchto druhů omamných drog je riziku vzniku závislosti jednoznačně vysoké.
